Jak se vyrovnat s různými požadavky klientů na GraphQL schéma?

Myslím, že se s tím potýká hodně vývojářů. Místo toho, abys dělal spoustu různých dotazů pro každého klienta, zkus použít něco jako perspektivy nebo role. Můžeš mít základní schéma, které bude mít všechny potřebné typy a pak nad tím udělat nějaké filtry nebo permission systém. Tím pádem budeš mít jedno schéma a přístup k datům se bude lišit podle toho, kdo se ptá. Fragmenty jsou super, ale nezapomeň na to, že když máš moc fragmentů, může to zkomplikovat údržbu. Dobrý způsob je taky využít direktivy – třeba pro to, co se má vrátit, když se klient zeptá na konkrétní data. Tak si to můžeš hezky rozčlenit a držet schéma čisté. Nejdůležitější je mít dobrou dokumentaci, aby ti v tom později někdo nezamotal hlavu.

To je docela běžný problém, se kterým se potýká hodně lidí, co pracují s GraphQL. Pokud máš různé klienty, každý s jinými požadavky, tak bych doporučil zvážit použití různých typů nebo dotazů v rámci jednoho schématu. Můžeš vytvořit vícero typů dotazů, které budou splňovat specifické potřeby těch klientů. Tím pádem si nebudou vzájemně překážet a ty to budeš mít víc pod kontrolou.

Taky bys mohl zvážit použití fragmentů, což by ti mohlo pomoct zjednodušit dotazy a udržet věci přehledné. To by ušetřilo čas při úpravách schématu, protože bys nemusel pokaždé přidávat nové pole do základního typu, ale jen vytvoříš fragment, který použiješ podle potřeby.

Další věcí je, že můžeš využít i role nebo oprávnění pro různé uživatele. Tzn. že některé části schématu budou dostupné jen pro určité klienty. To se dá udělat třeba pomocí middleware, takže pokud někdo nemá oprávnění k přístupu k určitému poli, tak prostě neprojde a je to.

Jasně, může to schéma už trochu zkomplikovat, ale když to dobře naplánuješ na začátku a budeš mít přehled o tom, co každý klient potřebuje, tak bys mohl udržet chaos na uzdě. Hlavně si dej pozor na dokumentaci, ať víš co kde je, jinak se v tom ztratíš.

Myslím, že bys měl zvážit použití různých typů a parametrizovaných dotazů. Místo toho, abys dělal speciální schémata pro každého klienta, můžeš mít jeden základní typ, kde si klienti budou moct vyžádat jen ty atributy, které potřebují. Třeba použít direktivy pro filtrování dat nebo fragmenty, jak jsi zmiňoval, to by mohlo pomoct.

Další možnost je udělat endpointy podle rolí uživatelů. Například veřejné a soukromé API – pak se ti to lépe rozdělí a nebudeš mít tak velký chaos.

Zkus taky dokumentaci dobře popsat, aby si každý klient uměl najít, co potřebuje a nemusel ti pořád psát. A pokud se ti schéma začne komplikovat, tak klidně rozděluj dotazy do menších částí – modularita je fajn.

Celkově bych šel cestou co největší flexibility a snažil se udržet schéma přehledný. Ať to nakonec není noční můra na údržbu.